Tak další výzkumný brief je na stole. Cíl: najít insight. Metodologie: on-line blog. Zase další výslovné přání klienta zjistit, co si myslí jeho zákazníci s využitím jejich hbitých či méně hbitých prstíků na klávesnici.
Podobné briefy se poslední dobou rodí jako houby po dešti. Jestli je to zrovna on-line blog, skupinová dikuse na internetu nebo uměle vystavěná mini-komunita, je jedno. Ještě před rokem či dvěma by něco takového do kvalitativního briefu sotva někdo napsal.
Pozor, nehodlám teď a tady posuzovat, jestli je to dobře nebo špatně. Internet prostě umožňuje používat další metodologie a každá dobrá kvalitativní agentura musí umět vyhodnotit jejich přínosy i limity pro konkrétní klientovo téma či cílovou skupinu. Ale napadlo mě při té příležitosti něco ke vztahu mezi lidmi, kteří řídí značky a lidmi, kteří ty značky nakupují a používají.
Snad všechny marketingové příručky říkají, že marketing má něco společného s identifikací a uspokojováním potřeb zákazníka. Téměř každá firma, která to s marketingem myslí vážně, má na stěně nějakou tu vizi nebo misi, v jejímž středu je spokojený zákazník. A právě porozumění zákazníkovi je to, na čem to všechno stojí, ať už se to nazývá jakkoliv – docela populární je teď Consumer Insight. Proti tomu se asi nedá nic namítnout.
Já se ale nemůžu ubránit dojmu, že většina těch, co řídí značky právě v takových firmách, je od svého zákazníka dál než kdokoliv jiný. Někdy to na mě působí dojmem, že čím jsou dále, tím jsou radši. Hrají si se svými značkami v prosklených kancelářích, vymýšlejí kampaně, běhají po poradách a když se chtějí „dostat blízko“ ke svému zákazníkovi, prostě briefnou agenturu.
O svém zákazníkovi se pak dozvídají z prezentace. Jejich zákazník se smrskne na citát. V lepším případě ho šmírují za zrcadlem, schovaní anonymně ve tmě. Pozorují ho jako zvíře v kleci. Dokonce i v jejich reakcích se dá občas nalézt jistá podobnost s chováním návštěvníka zoo pozorujícího šimpanze ve výběhu.
Výzkum po internetu není určitě metodologicky špatně, ale místo toho, abychom se k zákazníkovi dostali fyzicky blíž, tak už za ním nevylézáme ani od počítače. Nic nám už nebrání sedět v kanceláři od rána do noci a schůzovat. To nás snad nemůže ani bavit.
Mám návrh: jaro je tu, sníh je pryč, sluníčko hřeje čím dál tím víc, co třeba občas zavřít powerpoint, vyrazit ven a potkat se s nějakými těmi skutečnými lidmi?
Pozn.: Vytvořeno jako komentář pro Marketing & Media
Comments